10 růží pro F.H.
13.09.2012 se ve zcela vyprodaném sále divadla Palace na Václavském náměstí v Praze uskutečnila jedinečná gala show s názvem DESET RŮŽÍ PRO FELIXE HOLZMANNA.
Neopakovatelné představení se odehrálo přesně v den desátého výročí úmrtí pana Felixe Holzmanna a osobně jej považuji za vrchol své dosavadní herecké kariéry. Měl jsem totiž tu čest si nejen zahrát po boku největších českých hvězd, ale i poprvé v životě režírovat skutečné legendy.
Gala show byla vlastně prakticky jakási rozšířená verze našeho zájezdového představení VČERA, DNES A ZÍTRA. Rozdíl byl v tom, že to tentokrát bylo ve velkém, s živým orchestrem a hlavní změna byla, že mi (jako Felixi Holzmannovi) vyjímečně nedělal ve scénkách hereckého partnera jenom Mirek Reil, ale tentokrát je se mnou, jako exkluzivní hosté, přišli zahrát špičky českého showbyznysu.
Mé pozvání na účinkování přijaly takové kapacity jako JIŘINA JIRÁSKOVÁ, ZDENĚK TROŠKA, JIŘÍ SUCHÝ, JITKA MOLAVCOVÁ, KATEŘINA BROŽOVÁ, IRENA PAVLÁSKOVÁ nebo ZORA JADNOVÁ.
Speciálním hostem večera byla americká diva GAIL WHITMORE, která panu Holzmannovi věnovala píseň Johna Lennona Imagine, při které se na plátně promítal krátký film sestříhaný z Holzmannových nejslavnějších scének.
Celý večer hudebně doprovázel orchestr divadla SEMAFOR.
Plejáda českých (i zahraničních) hvězd přišla osobně vzdát hold jednomu z naších nejslavnějších a nejoblíbenějších komiků:
Jiřina Jirásková se mnou hledala ztracený ALUMINIOVÝ KLÍČEK, Irenu Pavláskovou fascinovalo moje ALIBI, a Zdeněk Troška si ode mě V RESTAURACI objednal studený tuhý řízek a „kalné“ pivo.
Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou panu Holzmannovi hned na úvod zazpívali „Je nebezpečné dotýkat se hvězd“, Kateřina Brožová mu věnovala legendární „Slunečnici“, a Zora Jandová jej označila za „Milorda“.
10 růží, 10 let, 10 legendárních scének, 10 exkluzivních hostů.
Na pana Holzmanna ovšem nepřišli zavzpomínat jen „komici“. Jeho památku přišli uctít zástupci téměř všech uměleckých sfér.
- Přišli herci, zpěváci, režiséři, scénáristé, textaři a všemožně nadaní umělci.
Proč?
Protože pan Holzmann nebyl jenom komik. Nebyl to vlastně ani herec (nehrál ve filmu, a bez svých scének, v divadle prakticky nevystupoval). Ale právě proto mu přišli vzdát hold kromě herců, i režiséři a scénáristé. Felix Holzmann byl totiž nejen prvotřídní komik, ale především autor a režisér všech svých skečí.
Byl v tomhle ohledu něco jako Charlie Chaplin. Ten nikdy nehrál v žádném filmu ani v žádné grotesce, které by sám nevymyslel, nenapsal scénář, nesložil k nim hudbu a sám je nezrežíroval. Felix Holzmann si všechny své scénky psal sám, všechny své postavy si sám vymyslel (pana Carboka, pana Joudu, pana Prokouka, pana Lajbla), a každý samostatný skeč si do toho posledního a nejmenšího detailu vždy sám režíroval.
Každý host dostal na jevišti, hned po svém výstupu, jednu dlouhou červenou růži. Hned vzápětí jí ale šel vložit do velké (zpočátku prázdné) křišťálové vázy, která byla na jevišti, pod portrétem Felixe Holzmanna umístěna. Během večera se v ní hromadily růže a úplně na závěr (když jich bylo deset – od deseti hostů) jsem na jeviště pozval rodinu pana Holzmanna a ty růže osobně předal jeho ženě – paní Bärbel Holzmann.
Tento večer byl vyjímečný a neopakovatelný hned z několika důvodů. -
Bylo to úplně poprvé v životě, co filmoví režiséři Zdeněk Troška a Irena Pavlásková hráli na jevišti podle scénáře. Byl to tak pro ně oba jejich herecký debut na divadelních prknech.
Pro někoho herecká zkušenost první, pro někoho úplně ta poslední...
Scénka ALUMINIOVÝ KLÍČEK byla poslední herecká role, kterou stihla Jiřina Jirásková nastudovat. Po tomhle vystoupení jí diváci mohli vidět naživo už jen dvakrát. Ještě dvakrát potom vystoupila na jevišti Divadla na Vinohradech ve hře Mocná Aphrodite, ale tahle role (se mnou) byla její úplně poslední.
Měl jsem tak tu čest – za kterou budu do smrti vděčný – že jsem se tímto večerem stal posledním hereckým partnerem Jiřiny Jiráskové.
Po ALUMINIOVÉM KLÍČKU dostala svou poslední „standing ovation“.
Byl to krásný večer...